Tak a teď po pravdě! Dokáže někdo z vás napsat něco smysluplnýho, trochu vtipnýho, zároveň věcnýho a aby to čtenáře nepřestalo bavit po přečtení prvního řádku, z akce ze který si nepamatujete nic jinýho než jednu hlášku a tu duchapřítomně použijete už v nadpisu? Tak co, dokáže se někdo vžít do situace kterou jsem právě nastínil? Do situace ve který se právě ocitám? Jistě vám již došlo, že moc stoprocentně zaručenejch informací se ode mě tentokrát nedozvíte, ale o tom byl taky letošní Silvestr. O to víc vám můžu zaručit autentičnost následujícího svědectví. Svědectví o akci, která vešla do historie především tím, že to byl neskutečnej masakr.
            Už loni jsme byli rozhodnutý zúčastnit se Silvestru s Epitafem, kterej se měl konat ve Staráku, ale souhra okolností této akci příliš nepřála a akce se na konec nekonala. A tak když letos prosákly první informace o tom, co že ty pacienti ( familiérní označení členů kapely Epitaf) opět chystají, bylo celkem jasno, jaký že to budeme mít program na závěr roku. Sestava se od prvního okamžiku plánování výpravy měnila, až vykrystalizovala na toto obsazení: Já, Růžena, Uš s Danou, Sejček a Bohuna. Ještě se k nám dá započítat Bohuny máma a Semínko s Benym, čímž výčet lidí který si pamatuju končí, což samozřejmě neznamená, že tam nebyl nikdo jinej. Jen si prostě víc lidí nepamatuju. Dopravy se zhostil Uš s „fízláckym“ fáčkem, čímž mu za jeho obětování se v zájmu kolektivu vyjadřuji díky za všechny zúčastněné. I přes menší organizační problémy bezprostředně po vstupu do sálu ( „hele a co bude s tim šáněm zadáčo? Jé sorry, tady ho máš“), jsme úspěšně dorazili do centra dění. Tuším, že tou dobou již hrála předkapela Tri nitě, kterou jsme již slyšely v Bosně a tam jejich výkon nestál za komentář. Tentokrát jejich výkon opět nebudu komentovat, páč mi na paměti poněkud neuvízl. V podstatě si pamatuju jen to, že tam byli. Za zmínku stojí rozhodně večeře na kterou poměrně trefně pasuje název jedné písně našich hostitelů. Vážně nevíte která to je? No jistě! Tajemství šéfa kuchyně:-) Dnes si už moc nepamatuju co to bylo a jaký to bylo a nevim, jestli jsem si tím byl jistej už tehdy, ale jelikož si Uš balil ještě další tři porce domů, tak to špatný bejt nemohlo, ba na opak. Tou dobou byla již kulturní produkce Epitafu v plném proudu a v plném proudu byla samozřejmě i naše konzumace různých pochutin, jako například piva, dále pak vína a nerad bych zapomněl na pivo a ještě se divíte, že si toho tolik pamatuju? Tuto část doufám nemusím příliš rozebírat a současně bych tak činil nerad, abych snad nebyl označen za alkoholika, když všichni moc dobře víme, že tomu tak opravdu, ale opravdu není. A dál? No dál se dostáváme k tomu kvůli čemu jsme tam, mimo jiné, byli. Tedy k přelomu roku. Který byl v podání Radka Řezníčka pojat velice svérázně. Čekali by jste sborové řvaní celého davu v čele s kapelou, něčeho jako 5, 4, 3, 2, 1, a potom nějaký to áááááááá doprovázené bouchajícím šáněm, nebo něco v tom stylu? A nepřijde vám to takový okoukaný? Že nepřijde? Tak to by jste byli jistě zklamáni, páč tohle mělo trošku jinej, nestandardní, ale zato originální a nezapomenutelnej průběh. Čímž se zároveň dostávám k tomu co jsem prvoplánově vykecal už v nadpisu. Jde to velice těžko popsat, páč tohle se opravdu musí vidět. Máme před sebou už jen několik posledních minut roku 2007. Celý dav přítomných se pomalu shlukuje na parketu. Atmosféra začíná houstnout. Řezňa se drápe na pódium aby zjistil, že je tam brzo a opět mizí. Od půlnoci nás dělí už jen několik okamžiků a Řezňa se sápe opět na pódium a následně k mikrofonu aby pronesl onu památnou větu: „ nevíte někdo kolik je hodin? “ (chvíle ticha a nechápavých pohledů) „ hmm…, tak …, už je novej rok “. Několik následujících minut již proběhlo dle zažitých, novoročních standardů, takže to ani popisovat nebudu. Po tomto, jak jistě uznáte, nevšedním přelomu roku jsme vyběhli ven vomrknout ohňostroj a to byl taky nářez. Jeden týpek s flusačkou, další pyrotechnik střídavě odpalující jednu rachejtli za druhou a několik dalších navzájem si házejících petardy pod nohy. Jak řikám, prostě mazec. Plni dojmů z nevšedních zážitků jsme se vrátili dovnitř, abychom pokračovali v započatých oslavách. Epitaf svoji produkci ukončil, tuším někdy k třetí hodině ranní, což je velice slušný výkon. My jsme to zabalili tuším, že nějak na pátou hodinu a ve fízláckym fáčku jsme se nechali, naším osobním řidičem, dopravit k domovu. Časové údaje jsou pouze orientační a za jejich přesnost rozhodně neručím, páč je mám více méně zprostředkovaně od ostatních přítomných a pochybuju, že ti také mohou mluvit o něčem, jako o zaručeně přesném.

             Pokud někomu z účastníků přijde, že sem snad něco vynechal, tak to je částečně tím, že si to prostě nepamatuju a částečně úmyslem. Páč kdybych vykecal uplně všechno, tak si myslím, že by ona akce ztratila pro zúčastněné část ze svého kouzla a to si myslím, by byla jistě škoda. A pokud by to snad zajímalo někoho kdo tam nebyl, tak můžu říct jen smůla. Měly jste tam bejt, páč to vážně stálo za to.

             A jaký tedy byl Silvestr s Epitafem? Kdo neví, ať si to přečte ještě jednou. A kdo to pochopil? Já určitě ne. Páč tohle byla jedna z těch akcí, která ani pochopit nejde. Akce která se musí zažít. A myslím si že budu mluvit za celou naši bandu když napíšu, všem kdo měli tuhle akci na svědomí, DÍKY!! Fak se vám to povedlo. A zároveň mi dovolte říct díky i vám, co jste se toho zúčastnili se mnou, páč já si to v tomhle složení fakt užil. No a to je všechno. ©Troy