My se vlka nebojíme aneb uznáváme kapely co umějí hrát.
A tak ač měkoty zůstali doma. Z důvodů naprosto neojektivních, my vyrazily směr Bosna. Cesta byla pěkně umytá od právě proběhlé přeháňky a tak se na kole jelo velice luxusně. Když jsme po flašce vína konečně dorazili na místo určení. (Pozn: Ta Bosna je nějak daleko ne? Sem si přišel jak ten chlap na poušti bez kravaty.) Tak nás ani nemohlo překvapit, že Řemen jako již tradičně vzal roha a sebou si přibalil i zvukaře. Klukum by někdo měl vysvětlit, že venkovní akce se odehrávají venku, což znamená, že se neodehrávají uvnitř. Páč pamatuju už tři akce, kde my jsme byli a oni ne. A to já mám paměť poměrně omezenou. Nějak nám kluci měknou. Dřiv nehráli jinak než za deště a teď?... Nakonec bylo počasí naprosto v pořádku. Kluci z Mantinelu hrálli jak o život. Vstupný bych jim klidně dal, kdyby si o něj řekli. Tak mám aspoň cédo, který mě zrovna teď hraje a rozhodně ho můžu všem doporučit. Je to pecka. Je pravda, že nás tam moc nebylo a oto víc jsme se snažili aby barman neusnul a podle toho taky trochu vypadala cesta domů, kterou jsem zahájil efeklní projížďkou po místních travnatých plochách a ještě efektnějším ustláním si sebe sama někam. Ale pak už to šlo. Začal jsem se soustředit a dupal jak blázen. Fakt neskutečná rychlost. Prostě sem toho Bořka chtěl dohnat. Si řikám, že to není možný aby jel takhle rychle, tak sem ještě přidal. Na kopci před Nepálem telefon. Uš? Co chce? Vždyť jede za mnou. Prej kde seš? No v Nepálu. Pokoušim se dohnat Bořka. Bořek jede se mou. Aha. Tak jsme se po pěti minutách úspěšně sešli... No tohle se zařadí mezi legen-...dární akce. A tohle jsem napsal pro nezůčastněné aby věděli o co přišli.
Ještě jednou díky Mantinel. Takhle jsem se už dlouho nebavil. Příště dorazíme zas.
Komentáře
Přehled komentářů
Já bych snad dodal,že kluci do toho dali všechno jak kdyby hráli ve vyprodaný sokolce,končilo se minimálně hoďku po půlnoci a došlo i na specielní bonusy ze strany kapely!!!
by Bosna
(uš, 27. 6. 2011 16:31)